Zatímco jinde ve světě jde pří přípravě o samotný čaj, tak japonský způsob vyzdvihuje samotný obřad. Slavný japonský čajový obřad chanoyu je opravdu tím nejdokonalejším ze všech způsobů pití čaje na světě.

   Základní principy byly stanoveny někdy v 16. Století, kdy byly použity starodávné čínské tradice snad ještě z dob 10. století. V té době se totiž nejlepší čaj nasušil, rozdrtil a zformoval to podoby placky. Ty se nespařovaly, ale přidávaly se do horké vody a šlehaly bambusovou štětkou. Tímto způsobem se však připravil jen jeden šálek, který navíc obsahoval listy i čajový prach. Příprava šleháním proto patřila vysoké šlechtě a duchovenstvu. Tato vládnoucí třída byla však zcela vyhlazena během mongolských nájezdu spolu se svou čajovou tradicí. Zakořenila však v Japonsku, které Mongolové nenapadli, a tak byla metoda šlehání čaje zachována. Těch několik vyvolených, kteří ovládali ono starobylé umění připravovat a podávat čaj se těšili nesmírné uctě. Filozofie, zvaná "Cesta čaje" byla považována za duchovní cestu, spjatou se zenem, náboženstvím samurajů.

    Celý obřad sestává z jídla a dvou porcí čaje a trvá téměř půl dne. Jeho dnešní podoba však na rozdíl od dob 16. století, zabere jen kolem čtyřiceti pěti minut. Host vstoupí do čajovny a obdivuje hostitelovy kaligrafické svitky spolu s květinovým aranžmá a čajovými nádobami, poté poklekne a usadí se na zem. Do místnosti vstoupí hostitel, položí před hosta mísu sladkostí, poté odejde a vrátí se s čajovou mísou a dalšími pomůckami. Usadí se naproti hostu a začne připravovat hořký, zpěněný čaj Matcha, který má smaragdově zelenou barvu. Host sleduje přípravu a jí sladkosti.

    Každé tiché gesto, od skládání hedvábného ubrousku, nalévání vody a šlehání čaje, až po hostovy obdivné pohledy při tomto postupu a oceňování pomůcek a nástrojů, to vše musí být prosté, přirozené a přitom elegantní. Čajová mísa musí být na místě přesně určeném vzorem na podložce tatami. Host musí při vstupu do místnosti překročit práh pravou nohou, a když odchází tak zase levou nohou.

    Nástroje pro přípravu čaje jsou jednoduché a krásné, většinou se dědí z generace na generaci a bývá to jen nádobka na čaj, čajové misky či šálky, kovová konvice na ohřátí vody, naběračka, štětka ke šlehání zeleného čaje a zvláštní čajové ubrousky,

  Kdo touží být chajin, neboli mistr čaje, musí dlouhá léta neúnavně cvičit tělo i ducha, a proto pravých mistrů tohoto vznešeného umění na světě není mnoho.